Tvorba uživatelských rozhraní (ITU) – zhodnocení

Divný předmět. Člověk by čekal, že se zde naučí buď nějaký konkrétní framework pro tvorbu GUI (třeba relativně multiplatformní Qt) nebo alespoň zásady správného uživatelského rozhraní, aby bylo použitelné, intuitivní a přitom bohaté. Nedozvěděl jsem se ani jedno. Přednášky jsou jenom půl semestru (plus), kdy vám je v každé rychle a špatně představen nějaký framework pro GUI, z něhož pak na cvičení děláte praktický úkol za body. Úkoly nebyly těžké, sloužily tak maximálně na osahání dané technologie.

Projekt

Během semestru pak musíte vypracovat jeden týmový projekt, jehož výstupem musí být nějaká aplikace (zadání si musíte zaregistrovat v typickém refresh waru nebo si navrhnout vlastní). Ačkoliv hlavní vlastností má být uživatelské rozhraní, očekává se i nějaká funkcionalita. Nicméně slyšel jsem i příběhy o lidech, kteří obhájili pouze grafický návrh aplikace bez jediné řádky kódu. Tak nevím.

Projekt mohli řešit maximálně tři lidé, přičemž zbytek mého týmu tvořili staří známí z PPGM (IFJ projekt). Nikdo z nás projektu ovšem nechtěl věnovat ani o vteřinu víc, než bylo nezbytně nutné. Naštěstí jsme si vylosovali relativně schůdné zadání, kdy jsme měli vytvořit aplikaci, která bude zobrazovat a sledovat dostupné bezdrátové sítě včetně podrobných informací. Podmínkou byla multiplatformnost celého řešení. Během semestru musíte pak vyplňovat nejrůznější „formuláře“, kde máte psát, co už jste udělali, jak a kdo co naplánoval a podobné věci. Lehce se to blíží k reálným projektům, takže jsme zvolili taktéž řešení z praxe – celé jsme to ojebali.

Suicide is painless

Celou naší „aplikaci“ jsem pak za dva večery naprogramoval v Qt 5, přičemž ten druhý večer jsem jel nonstop, protože druhý den ráno jsme měli tento projekt obhajovat. Zase jsem si osvěžil, jaké je to pracovat celou noc (za studium na FIT se mi to stalo jenom při projektu do IUS) a má to zvláštní atmosféru. Váš spolubydlící jde okolo půlnoci spát, okolo druhé ranní pomalu utichá okolní svět, okolo třetí se ozve pár ožralých výkřiků z ulice. Se čtvrtou hodinou už je většina vašich přátel offline (ti co jsou online jsou většinou také nějak postižení informačními technologiemi – jsme zvláštní druh) a spolubydlič začíná chrápat. Okolo páté svítí na protějším paneláku už poslední zoufalé okno a svět se připravuje na probuzení. Na vás padá první únava a musíte jí zahnat kafem. V tenhle okamžik, znechucený a unavený (den předtím jsem spal 3 hodiny, zase jiný příběh) jsem objevil písničku Timber od Pitbulla a Keshi. Jednoduchá, houkavá, ale dostatečně úderná a probouzející. Nahnala mi poslední zbytky energie do žil a já naší aplikaci nějak dokončil. Byla hnusná jako protagonistka hnutí za feministickou cyklistiku, ale fungovala alespoň jako ukrajinský pracovník – jednoduchý úkol zvládala s pomocí vodky dokončit.

Natípal jsem pár obrázků téhle zrůdnosti a jali jsme se jí obhajovat. Obhajoba spočívá v tom, že budete dvě hodiny stát jako trubka (míst na sezení je málo) a poslouchat a dívat se na podobně nesmyslné a odfkláknuté projekty vašich spolužáků. V roli „prodejce a manažera“ musíte pak svůj projekt obhájit Dr. Beranovi, který vás na základě toho milostivě ohodnotí. Prezentaci jsem zahájil ve velkém ojebávacím stylu, povídajíc o smyslu GUI (padlo i zmínka o Apple), potřebě jednoduchého uživatelského rozhraní a na zeď za mnou byly promítány obrázky té kreatury, kterou jsem jen pár hodin předtím dodělal. Když máte na nic produkt, musíte ho alespoň dobře prezentovat – a přesně tohle jsem s širokým úsměvem a nakažlivou sebejistotou činil. Moje prezentace by se dala shrnout následovně: „Naše aplikace možná vypadá, že je k hovnu a nic neumí (byla to pravda), ale je to ten nejlepší produkt na světě a vy jí chcete.“ Spousta poslouchajících pak tuto podprahovou myšlenku přijala a pobaveně sledovala můj artistický výkon. Abych jim nezpůsoboval trápení, pojal jsem celou prezentaci dost nadneseně, takže se spousta lidí smála – což byl asi největší přínos naší aplikace, že zvedla pár lidem náladu při těch dvou hodinách ukrutné nudy.

Dr. Beran nám při hodnocení řekl, že „nemá rád, když je ojebáván“ (no jo, to se ale nemá tvářit jako prdel) a bylo mu jasné, že jsme té aplikaci moc nedali. Naštěstí nám nedělal problémy a i tak nás dostatečným množstvím bodů obdařil, ačkoliv z tohoto dvouhodinového bloku jsme jich dostali skoro nejméně. Skromně říkám, že naše prezentace byla určitě v TOP 5 toho dne. :)

Snad poslední kontakt

Tento předmět je rozporuplný. Dr. Beran se rád prezentuje jako „protiproud“ v současném akademickém vzdělávání, což je určitě chválihodné. Na druhou stranu na mě tato jeho snaha působí jako pouhá póza bez nějakého vnitřního přesvědčení. Těžko soudit, jestli něco podobného lze vůbec v rozsahu 300 studentů na předmět dosáhnout.

Pro mě osobně byl předmět opravdu jenom nutné zlo a opruz – naštěstí mu člověk nemusel věnovat skoro žádný čas, takže za mě jsem spokojený. Pokud někdo chtěl, mohl ale tento předmět využít jako cvičiště pro svůj projekt, který chce vybudovat. V jiném případě si nedokážu představit motivaci, která by mě přiměla k plnění všech požadovaných věcí. Již mě opustila snaha dělat školní projekty na 110%, abych s nimi byl naprosto spokojený. Mým cílem je udělat projekt na co nejvíc bodů, ovšem za přijatelnou cenu. To byl i důvod toho, proč jsem projekt do tohoto předmětu totálně odfláknul – jednoduše mi nestálo za to dělat lepšího. Co mi v tomto předmětu chybělo, byl návod nebo dobré praktiky, JAK vlastně GUI dělat.

Studentů prospělo: 95,91%