V minulém příspěvku jsem zmínil, že jsem byl vybrán jako Summer Student do CERN. Co to ale znamená a jak je možné se sem dostat? Tak se na to podívejme. Na letní stáž je možné se dostat až třemi způsoby, přičemž prakticky máte pouze dva, protože jeden je nutně eliminován vaším původem.

Před třemi roky, v červenci roku 2011, se mi naskytla jedinečná příležitost jet se podívat na exkurzi do CERN – Evropské organizace pro jaderný výzkum v Ženevě. Koupil jsem si tehdy lístky od Student Agency, strávil 13 hodin v buse s koženýma sedačkama, zaplatil si dvě extrémně drahé noci v extrémně žalostném hostelu a celý den pak strávil na exkurzi v CERN, dokonce s českým výkladem. Bylo to famózní. Tehdy se náš průvodce jen tak letmo zmínil, že on začínal jako Summer Student. Později jsem zjistil, že je třeba mít odstudované minimálně tři roky na VŠ, aby se člověk mohl přihlásit. A moje tři roky studia na VŠ uplynuly právě v roce nynějším, 2014…

Mnozí z vás už si mysleli, že jsem to vzdal a na moje tradiční zhodnocení uplynulých semestrů kompletně zanevřel. Není tomu tak. Mohl bych se vymlouvat na málo času, ale to už je klišé – řekněme tedy, že jsem psaní tohoto příspěvku odsouval a upřednostňoval jiné věci. Jelikož ale vždycky chci všechno dotáhnout do konce, bylo jen otázkou času, kdy si volnou chvilku konečně najdu. Těch chvilek jsem nakonec potřeboval víc a tak tento článek vznikal více jak tři měsíce (přičemž většinu z těch celých třech měsíců mi chybělo zhodnotit poslední předmět a napsat toto shrnutí).

Divný předmět. Člověk by čekal, že se zde naučí buď nějaký konkrétní framework pro tvorbu GUI (třeba relativně multiplatformní Qt) nebo alespoň zásady správného uživatelského rozhraní, aby bylo použitelné, intuitivní a přitom bohaté. Nedozvěděl jsem se ani jedno. Přednášky jsou jenom půl semestru (plus), kdy vám je v každé rychle a špatně představen nějaký framework pro GUI, z něhož pak na cvičení děláte praktický úkol za body. Úkoly nebyly těžké, sloužily tak maximálně na osahání dané technologie.

Pro mnoho studentů je tento předmět výstupním lístkem z naší fakulty. Přišel mi těžší než obávané IMS. Je to užitečný předmět, protože každý člověk v oboru informačních technologií by měl mít přehled, jak ty sítě a ty internety vlastně fungují. Náročnost tohoto předmětu je tedy na místě. Přednáší skvělý Dr. Matoušek, jehož přednášky byla radost poslouchat. Škoda jen, že byly od sedmé hodiny ranní (ale zase jen dvě hodiny).

Předmět hlavně o sběrnicích, kde vám vysvětlí především ty nejzákladnější věci – co je to master-slave vztah, arbitr a jak se sběrnice postupem času vyvíjely. Nečekejte ovšem nějakou informaci novější deseti let, natožpak nové trendy. Tohle je kurz o historii. Na druhou stranu, je jednoduchý a udělat ho vám nedá skoro žádnou práci. Během semestru jsou dvě nepovinná cvičení, celkem za 4 body. Já jsem na druhé ani nešel (před dvěma lety nemyslitelná věc), protože jsem byl totálně odrovnaný, viz předmět ITU.

Kdysi byl tento předmět vyhazovacím králem bakalářského studia, nicméně ty dny už zřejmě minuly. I přesto však má tento předmět největší úmrtnost tohoto semestru. Tento předmět byl jeden ze dvou, jehož přednášky jsem odchodil takřka všechny. Přednášel opět můj oblíbený přednášející Dr. PePe a přednášky byly kvalitní.

Fajn předmět u něhož je vidět, že nechce nikoho zatěžovat — udělá ho každý, kdo dokáže vyvinout minimální úsilí (alespoň se jednou za dva týdny někam dopravit). Během semestru probíhají laboratorní cvičení, kde plníte jednoduché programovací úkoly v Assembleru a Céčku. Odměnou za splnění úkolu vám bude blikání ledky nebo vypsání zprávy na displeji. Získat plný počet bodů není problém, u některých cvičících však musíte i vědět, co jste tam vlastně „napsali“ (např. Dr. Bidlo).

Zvláštní předmět. Člověk by čekal, že se dozví něco o obecných problémech nebo postupech při návrhu informačních systémů, ale místo toho dostane podivnou směsici Javascriptu, XSLT a nastavované teorie.
Během semestru se píše půlsemestrálka, která nebyla nijak obtížná, typově byla podobná těm z minulých let.

Tak, konečně jsem dopsal zhodnocení předmětů ze čtvrtého semestru. Jen obtížně jsem v sobě hledal motivaci se vrátit k zážitkům prožitého čtvrtroku. Čím to?

Důvodem je to, že na tento semestr ani moc vzpomínat nechci. Již před začátkem tohoto semestru jsem věděl, že bude časově náročný – jeho pověst ho předchází. V minulém zhodnocení, které jsem psal těsně na začátku semestru, jsem říkal, že za tři měsíce uvidíme. Je pravdou, že za tři měsíce jsem já sám opravdu viděl – vy jste si však na své „vidění“ museli počkat půl roku.

Poslední ze sedmice předmětů za tento semestr, dlužno dodat, že i v pomyslném žebříčku by měl poslední místo. Proč? To vám objasním v následujících řádcích — i když jen krátce, protože se k tomuto předmětu chci vracet snad ze všech nejmíň. Představoval pro mě totiž největší zklamání tohoto semestru.

Můj první a jediný předmět ze skupiny PVT, tedy povinně volitelný technický. Vaším cílem za Bc. studium je absolvovat minimálně jeden předmět z této skupiny. Kromě C++ máte ještě na výběr seminář Java nebo seminář VHDL. Netřeba zdůrazňovat, že většina lidí si vybere buď C++ nebo Javu, VHDL přeci jenom není úplně konformní programovací jazyk.

Další z řady předmětů, jehož název vám v mysli vyvolá něco docela jiného, než se pod ním ve skutečnosti skrývá. Tajně jsem doufal, že si po absolvování předmětu naprogramuji svůj Skynet nebo přinejmenším HAL9000. Realita je však trošku jinde.

Počítačová grafika — pod tímto si možná něco představí i vaši rodiče (což se u mnoho předmětů věru nestává). Vybaví se jim Photoshop a možné nějaké CGI triky z filmů. „To zní hustě, konečně budu moci retušovat holkám fleky na obličeji a ony mě za to pustí do friendzone!“ Jestli někdo podléhá představě, že podobné věci se v tomto předmětu probírají, budu ho muset zklamat.

V každém semestru se nachází předmět, o kterém slyšíte už dopředu a ve varovném tónu. Strašákem v tomto bylo právě IPP. Bez nadsázky nejteoretičtější předmět na celém bakaláři. Leckdo by se mohl zaradovat, že se v tomto předmětu konečně naučí programovat či navrhovat objektově, ale jak je to ve skutečnosti? OOP bylo do názvu (a jeho osnov) předmětu vloženo až dodatečně, proti vůli garanta. Pověry? Kdepak, bylo nám to řečeno přímo na přednášce.

První síťařský předmět na škole a další z řady oblastí, o které informatik musí mít základní přehled. Na přednášce jsem byl několikrát, ale moc jsem nedával pozor — prakticky jsem si z nich odnesl jen to, že Dr. Ryšavý mi hrozně připomíná hokejistu Jana Marka. Na reinkarnaci je asi moc brzo, tak to bude možná jen příbuzný.

Každý informatik musí mít alespoň nějaké základy databází. Na FIT bakaláři vám je má poskytnout právě tento předmět. Vede ho sám děkan fakulty, doc. Zendulka. Jeho typickým poznávacím znakem při přednášce je velice pomalá mluva. Už dřív jsem zmiňoval, že většina přednášek má na můj vkus až příliš pomalé tempo — tady se ovšem hraje v úplně jiné lize. Má to ovšem svojí výhodu — můžete si stáhnout přednášky z minulých let a dívat se na ně zrychleně.

Jak jsem psal ve zhodnocení minulého semestru, neměl se v tomto semestru objevit žádný zabijácký předmět. Skutečně neobjevil. Jaký mám tedy celkový dojem z uplynuvšího semestru? Pojďme se na to podívat.

Vrchol třetího semestru. Dalo by se říct, že celý tento semestr se točí okolo tohoto předmětu a hlavně projektu do něj. Není však vrcholem jenom kvůli tomu, že vám zabere pravděpodobně nejvíce času – je to i díky jeho organizaci, která pro mě představovala do té doby něco nevídaného. A v neposlední řadě i díky přednášejícímu.

Na první pohled mi název předmětu nijak neučaroval, tím spíš, že se v něm objevuje slovíčko „formální“, což vždy indikuje hromadu definicí a teorie. To nezní nijak přívětivě, ale jak to bylo ve skutečnosti?

Během Bc. studia na FITu máte za povinnost absolvovat angličtinu BAN4, která by měla odpovídat evropské úrovni B2. Když jsem minulý rok žádal o uznání maturitní zkoušky z angličtiny vyšší úrovně, odpovědná paní na Ústavu jazyků na FEKTu (ten má na starost naše jazykovědné vzdělávání) mi odpověděla jasným fakáčem s tím, že českou maturitu v žádném případě neuznávají. Tento rok se údajně situace změnila, prý uznávají i tu českou. Už předem jsem byl rozhodnutý, že BAN4 (díky jeho pověstné „nekvalitě“) absolvovat nechci.

Naštěstí nám naše fakulta nabízí možnost zapsat si volitelný předmět, který slouží k přípravě na zkoušku FCE. FCE, neboli First Certificate of English je mezinárodně uznávaný certifikát zaštiťovaný univerzitou v Cambridge. Stojí cca 4500CZK, ale co je na tomto kurzu nejlepší – přibližně 50 nejlepším FIT certifikát proplatí v plné výši. Ti ostatní pak mají možnost využít zvýhodněnou cenu ~3000CZK.

Další „bájný“ předmět, okolo kterého poletují nejrůznější zvěsti plné integrálů které říkají, jak složitý a nepochopitelný tento předmět je. Jak je to ve skutečnosti? Má vás myšlenka na ISS děsit již dva semestry dopředu? Tak se na to podívejme…

Co je náplní předmětu? Ve zkratce: cosinusovky, komplexní exponenciály, řady a integrály. Několika mým známým už z tohoto popisu naskakovala kopřivka, díky jejich averzi vůči čemukoliv matematickému. Na tomto popisu však není nic nadneseného, i když předmět to „maskuje“ za „mírumilovným“ názvem. Jakékoliv signály (třeba zvukové) totiž nelze uchopit nijak než skrze jejich matematickou stránku. Takže nauka o signálech není nic jiného, než nauka o jejich matematických vyjádřeních.

Pokračování předmětu Návrh číslicových systémů (INC) z minulého semestru. Povznesli jsme se opět o něco výše nad dráty, ale pro mnoho kolegů to nebylo opět o nic lepší než jenom další HW-WTF-OMG předmět. Probíralo se, z jakých součástí je tvořen procesor, přičemž každé téma bylo rozebráno. Dozvěděli jsme se například to, jak jsou implementovány (nadrátovány) vyrovnávací paměti, jak fungují sběrnice, ALU, poznali jsme kódy pro reprezentaci dat a algoritmy používané pro „počítání“ v ALU a FPU.

Poslední díl z trilogie matematik na bakalářském stupni. Předchozími díly jsou Diskrétní matematika a Matematická analýza. Názory na to, který díl je nejlepší, se různí. Málokdo však preferuje díl první (IDA). Pro mnoho studentů však absolvováním tohoto předmětu končí martyrium skryté pod aliasem „Výuku předmětu zaštiťuje FEKT.“ Já sám nevím proč – nikdy jsem neinklinoval ke klasickým hejtům na FEKT, ani ty předměty mi nepřišly jako vyložená pakárna. Každý pro mě měl svůj přínos.

Další z řady „populárních“ předmětů na „vysoko-brněnské“ informatice. Není to ovšem jeden z nejobávanějších, spíše naopak. Oproti mnoha předmětům, které projdete a pak jen horko těžko vzpomínáte, jestli jste předmět s podobným názvem vůbec absolvovali, tento vám z paměti jen tak nevypadne. Není to však kvůli znalostem, které si z něho odnesete.

Když jsem se kdysi probíral anotací předmětu, docela jsem se na předmět těšil. Slibuje totiž představení informatického minima z hlediska algoritmů. Ať už jde o řadící, vyhledávací algoritmy či nejrůznější datové struktury. I když z vás bude nakonec správce sítě, měli byste vědět, co je to binární strom či Quick sort. Ale z vyšších ročníků prosakovaly řeči, které naznačovaly opravdový zážitek v tomto předmětu. Bohužel v tom negativním smyslu. Ale co, tohle už jsem přece slyšel tolikrát a nakonec se z toho vyklubaly jenom povídky neúspěšných studentů. Jak to nakonec bylo v tomto případě?

Předmět dle názvu jak z fakulty podnikatelské, skrývá se však pod ním něco mnohem lepšího. Předmět sice zaštiťuje FIT, ale na jeho výuce se nepodílí — předmět zprostředkovává společnost PsychoServis s.r.o. Já sám jsem si předmět zapsal díky kladným referencím ostatních spolužáků, kteří již některý kurz zaštítěný touto firmou absolvovali. Na výběr pak jsou nejrůznější kurzy, jejichž názvy jako by vypadly z katalogu školení pro manažery (a taky že vypadly), viz například Psychologie osobnosti, Konflikty a asertivita aj. Vedení a řízení lidí mě pak dle názvu a anotace zaujalo nejvíce, byť jsem se relativně dlouho rozhodoval i mezi Psychologií osobnosti. O správnosti své volby jsem se pak v průběhu semestru přesvědčil, ale o tom až později.

Celkem se konalo 6 „lekcí“ (nebyly to ani tak přednášky, jako spíš cvičení), které byly dlouhé 4 (slovy čtyři) hodiny. Na přestávky samozřejmě nebyl čas, tudíž se to opravdu jelo celé v kuse. Navíc já chodil na termín ve čtvrtek od 7h ráno — a již hned na první lekci jsem dorazil patřičně „unaven“ ze „studentské středy“. Ale o co větší bylo moje překvapení — i v tomto stavu jsem tu byl pozornější a bdělejší než na spoustě jiných předmětů, jejichž přednášky jsem za ten rok a půl studia absolvoval.

Ačkoliv jsem se zpočátku bál, že kvůli skladbě předmětů si budu připadat jako student elektrotechniky, nestalo se tak. Především díky triu IOS, IJC a ITY — tyto předměty ve mně zanechaly největší dojem (pozitivní). I INC se nakonec vybarvilo pěkně a byl to příjemný předmět. Za jednoznačně nejhorší pak musím prohlásit IPR, který jsem protrpěl (naštěstí úspěšně). Další předměty pak hodnotím neutrálně.

Celý semestr probíhal značně ve větším poklidu, než ten předešlý. Přestože jsem měl o dva předměty navíc, měl jsem více volného času. I když je pravda, že oproti minulému semestru zde nebyl první měsíc nic nedělání. Vysvětlení, proč byl tento semestr volnější je nasnadě — věděl jsem už, co od studia na VŠ čekat, snažil jsem se projekty dělat včas, vylepšil jsem si svůj time-management a navyknul si vstávat pravidelně ráno, i když jsem neměl žádné povinnosti. Nějaká pravidelnost v životním režimu přeci jenom pomáhá.

Tento volitelný předmět má poněkud zavádějící název, ale o to zajímavější obsah. O publikování se nedozvíte vůbec nic a není to myslím na škodu — na to jsou ostatně jiné školy. Zde se dozvíte něco o obecných typografických zásadách, ale hlavně se naučíte používat sázecí systém LaTeX.

Přednášky

Během semestru bylo pouze šest přednášek, byly tedy pouze jednou za dva týdny a přednášející Dr. Křena v nich vždy příjemně osvětlil nejrůznější typografická témata. Celá oblast typografie byla pro mě velice zajímavá, neboť prakticky po celý den čtete nebo píšete nějaký text — je proto výzva psát a poznat ty texty, které jsou typograficky správné (byť to není v běžně používané PC komunikaci vždy možné).

Jak už jsem řekl, seznámíte se s nejrůznějšími typografickými vychytávkami, jako je rozdíl mezi spojovníkem a pomlčkou, co je to výpustka, že existuje nějaká zúžená mezera a hlavně kde všude se tyto věci používají. Jako všechny jazykové aspekty, i tady záleží na kontextu a člověk se až diví, kolik typografických pravidel úplně běžně ignorujeme, ale co je horší — nikdo nám o nich ve škole (základní či střední) nic neřekl, natožpak že vůbec existují.

Tento předmět jsem si zapsal jako volitelný a pro mě osobně to byl královský předmět tohoto semestru. Nejoblíbenější, zároveň však nejnáročnější.

Probírají se témata okolo jazyka C v podstatě stejná, jako minulý semestr v Základech programování, zde se však probíhají mnohonásobně důkladněji, včetně různých specialitek. Ke konci semestru se pak probírají i neobjektové základy C++, ale bylo to spíše srovnání a porovnávání těchto dvou jazyků, co je jak odlišné (nic jiného by se ani do necelých dvou přednášek nevešlo). Dále se člověk dozví i něco o programovacích „technikách“, jako je modularita programů, optimalizace a používání programu make. Celou dobu jsme probírali normu jazyka C11 — i když ty hlavní používané části jsou stejné jako u C99, C11 přináší pouze několik novinek, z nichž jsme nakonec ani žádnou nepoužívali (kompilátory normu ještě plně nepodporují).

Každé pondělí byla tříhodinová přednáška, z nichž několik prvních začínalo až v 18:00, později se začátek posunul o hodinu dopředu, takže jsme končili nejprve v devět večer, pak v osm. Ne že by to člověk v klimatizované podzemní přednáškové místnosti nějak zaznamenal, pouze při opouštění školy měl pocit, že ta hodina patří spíš oddychovým (hospodským) účelům než škole. A navíc domů dorazíte až někdy před desátou večerní, což je čas tak akorát na… vlastně cokoliv. Jste na VŠ, tady žádný pevný režim není. Můžete spát, vařit, chlastat (učit se) v kteroukoliv denní a noční dobu.

Pokud se zeptáte nějakého staršího spolužáka na to, co se mu vybaví, když se řekne druhý semestr, tak vám valná většina řekne stejnou odpověď – IOS. Nejobávanější, ale také nejdůležitější předmět v tomto semestru. Pro leckoho je IOS také výstupním lístkem z naší fakulty.

Probírají se postupně základní principy operačních systémů, přičemž jsou prezentovány na systému Unix. Občas sice padla zmínka o Windows, ale pouze ve stylu: „No a Windows se to dělá takhle a takhle.“ Dozvíte se, jak funguje správa souborů (jejich ukládání, ukládání jejich metadat atp.), dále pak jak funguje správa paměti (jak se adresuje), různé plánovací algoritmy a do čtveřice i něco o synchronizaci procesů. Samozřejmě se toho dozvíte o dost víc, ale tohle jsou hlavní body

Když říkám dozvíte, tak si nepředstavujte, že vám ke každému systému/principu řeknou jednu větu a půjde se dál. Ne, takto to v tomto předmětu opravdu nechodí. To, co uvidíte na slidech, není ani zdaleka všechno, co vám bude odpřednášeno. Přednášející prof. Ing. Tomáš Vojnar, Ph.D. je skutečně odborník a když ho posloucháte, máte pocit, že on je jeden z těch, kteří operační systémy vyvíjejí (i když ve skutečnosti tomu asi tak není) — působí silně erudovaným dojmem.

Tento předmět navazuje na ITO z minulého semestru, mají však jeden společný prvek — můj odpor (jak symbolické) k nim. Dle osnov (důležitý detail) byste si měli projít a získat přehled o nelineárních prvcích elektrických obvodů, napájecích zdrojích, klopných obvodech, různých parametrech polovodičových prvků a podobně. To samo o sobě nezní tak strašně (konečně se člověk dozví, jak funguje ta elektrická část počítače). Realita byla však diametrálně odlišná — o samotném fungování počítačů jsem se dozvěděl mnohem víc, když jsme podobné osnovy probírali na střední škole. A co jsem se tedy naučil v tomto předmětu? Na to zodpovím na konci příspěvku.

Cvičení

Během semestru probíhá 6 laboratorních cvičení, která byla na tomto předmětu snad jediná pozitivní věc. Zkoušeli jsme si na nich nejrůznější zapojení, ať už třeba RC obvod či průběh napětí na integrátoru. Později jsme dokonce používali hradlo NAND a diody, tudíž jste si mohli, na oslavu svého elektrotechnického umění, posvítit či zablikat diodou.

Nejpohodovější předmět letošního semestru, alespoň pro mě. Tento předmět zlehka navazuje na ITO z minulého semestru, avšak nezabývá se již samotnou podstatou elektrotechniky, ale je o úroveň výš a věnuje se logickým členům, nikoliv samotným drátům a odporům.

Ze začátku se probírají nejrůznější způsoby minimalizace logických výrazů, poté se zvolna přechází ke konstrukci logických členů a dalších jednotek z nich složených. Na závěr semestru se pak probírají samotné technologie stavby členů.

Přednášky

Přednášející se v průběhu semestru různě střídali, hlavně Ing. Tomáš Martínek Ph.D. a doc. Dr. Otto Fučík. Je až s podivem, že celá skupina lidí pohybující se okolo tohoto předmětu jsou od pohledu „pohodáři“ a zároveň velice kvalitní přednášející. To platí i pro doktorandy, kteří vedli numerické cvičení — s jednou malou výjimkou, kdy měl jedno cvičení jakýsi doktorand (ani se nepředstavil), který, zřejmě ze strachu, tiše kuňkal a pak se při počítání tak zamotal, že mu nepomohly ani pomocné papíry, kde měl vyřešené příklady.

Veliká úleva zavládla v našich řadách poté, co jsme zjistili, že tato matematika má pramálo společného s tou v minulém semestru (IDA). Méďa byl sice super, ale… Celý předmět se točí okolo derivací a integrálů, tudíž tady jsem konečně měl možnost ukázat v praxi heslo naší střední školy: „Náskok díky kvalitě.“ (Což ovšem není nic jiného, než marketingový buzzword) — derivace a integrály jsme totiž probírali takřka půl roku a jsem za to rád — díky tomu byl pro mě tento předmět jednoduchý, nové věci se začaly brát až v poslední třetině semestru a i tak to bylo spíš rozšíření mých dosavadních znalostí.

Cvičení

Na cvičení, které bylo jednou za dva týdny, jsem vyfasoval Mgr. Jiřího Vítovce Ph.D. Na začátku hodiny znovu probral látku, kterou jsme viděli na přednáškách a potom jsme cvičně počítali příklady. Byla možnost i počítat u tabule, za což byl odvážlivec odměněn body navíc, které se vždycky hodí — sám jsem toho několikrát využil. Pokud nikdo nechtěl jít počítat, musel to holt Jirka spočítat sám. Příklady nebyly těžké, takže to byly body navíc takřka zadarmo. Na konci každého cvičení se psaly krátké bodované písemky, zpravidla o dvou příkladech. Na zápočet bylo třeba získat alespoň 10 bodů (ze 40 možných), což nebyl pro nikoho vážnější problém.

Fyzika. Pro mnoho spolužáků další představitel „deFEKŤácké buzerace informatiků“ (předmět zaštiťuje FEKT), já bych to ale neviděl tak černě. Z nejčastějších námitek bych zmínil: „Na co mi sakra bude fyzika, když chci být programátor?“. Na to bych si dovolil kontrovat — „Na co mi sakra bude ITO a IPR (elektrotechnika)? Kdybych chtěl elektro, šel jsem na FEKT.“. Na obě otázky je však odpověď stejná — jakožto studenti techniky je třeba, abyste měli rozhled o všemožných technických oblastech a disciplínách (abyste nedělali ostudu). A z hlediska „rozhledovosti“ IFY relativně uspěla.

Cvičení

Během semestru jsou jednou za dva týdny laboratorní cvičení, kde se zkoumají nejrůznější fyzikální jevy. Samotná laboratorní cvičení mě bavila, bylo zajímavé vyzkoušet si nejrůznější měření. Zkoumali jsme například rychlost světla (ve vzduchu a kapalinách), vyzařovací vlastnosti diody, lom světla aj. Většina experimentů byla navržena „krabičkově“, tzn. „Tady máte krabičku, tady máčknete, tady přečtete hodnotu. Tohle udělejte a běžte.“ To byla rozhodně výhoda, protože přeci jenom je mezi lidmi na FITu jen málo fetišistů takové ráže, že by si chtěli hrát tři hodiny s kalibrací laseru (na FITu máme zase jiné fetiše). Co ovšem již bylo značně „méně pohodové“, byla nutnost zpracovávat protokoly z proběhnuvšího měření.

Many were called, few were chosen.

 

Původně jsem se rozhodoval mezi dvěma školami – MUNI FI obor Počítačové systémy a zpracování dat a VUT FIT obor Informační technologie (jiný bakalářský tu ani není). Na obě školy mi byla prominuta povinnost absolvovat přijímací zkoušky na základě výsledků z NSZ (Národních srovnávacích zkoušek) – konkrétně OSP R (Test obecných studijních předpokladů – rozšířená verze). Přestože anotace a skladba předmětů zněla lépe na MUNI, především důraz na praktické používání věcí a vidina spousty projektů, kde si probíranou látku procvičím, rozhodla ve prospěch VUT FIT. Dne 24.6.2011 jsem se po zápisu tedy oficiálně stal studentem této školy a při této příležitosti jsem si i poprvé prohlédl areál naší školy. Byl jsem unesen.

Semestr nám začínal 19.9.2011, ale já jsem na koleje dorazil již o týden dříve, abych si stačil zařídit vše potřebné, a hlavně se měl čas trošku „rozkoukat“. Rozhodně to byl dobrý krok, neboť jsem již záhy mohl ochutnat atmosféru života na kolejích. První „vysokoškolské“ týdny probíhaly skvěle – všechno bylo nové, krásné, nikdo po nás nic nechtěl a my se pomalu rozkoukávali (a po nocích chlastali). Ovšem potom postupně nastával obrat.

Nejzajímavější a nejpřínosnější předmět v prvním semestru. Probírá se nejprve programovací jazyk C (v normě C99), později i obecné programátorské konstrukce – ADT (abstraktní datové struktury), složitost, „teorie“ okolo programování. Vše je však provázáno s názornými příklady v Céčku. Rozhodně není radno tento předmět podcenit – patří ke stěžejním nejen v tomto semestru, ale také jako odrazový můstek pro celou řadu navazujících předmětů.

Cvičení

Na začátku semestru probíhala 4 řízená democvičení, na která se muselo registrovat. Byla určena především začátečníkům a ukazovala základy práce s Linuxem, i vás provedla prvními kroky v Céčku. Já sám jsem tam chodil jen ze zvědavosti a z kvůli tomu, aby mi „něco neuniklo“. Pokud nejste v programování naprostý začátečník, asi vám toho moc nedají – ale může to posloužit jako takový nenásilný úvod do jazyka C, pokud máte zkušenosti s jiným programovacím jazykem. Na začátku semestru, dokud máte ještě spoustu času (cca prvního 1,5 měsíce), vřele doporučuji věnovat se Céčku a učit se ho. Ale co je hlavně – programovat v něm.

Pro mnoho studentů ten největší strašák zimního semestru, podle mě však neoprávněně. Spousta studentů tvrdí, že tento především teoretický předmět je naprosto k ničemu a ke všemu nudný. Já mám však na věc poněkud odlišný pohled.

V tomto předmětu se seznámíte s procesem vývoje softwaru a jeho životními etapami. Lidsky řečeno, uvidíte, čím vším si musí projít každý SW projekt a že to opravdu není jenom o tom, nabouchat aplikaci v nějakém programovacím jazyce, ale je potřeba spousta plánování a často byrokratických nutností. Určitě je ale potřeba mít o podobných věcech minimální přehled, i kdyby se tomu někdo v budoucnu vůbec neplánoval věnovat.

Na začátku musíte absolvovat „Knihovnický kurz“ (čti: mít z toho alespoň 1b), který spočívá v tom, udělat vždy jednou za týden buď nějaký projekt, nebo vyplnit nějaký test. Celý tento kurz vám dá přehled o nabídce nejrůznějších knihoven, seznámí vás s online katalogy nejrůznějších elektronických publikacích, ať už jde o nejrůznější práce nebo nejrůznější časopisy. A jelikož má VUT přístup do těch největších celosvětových databází, určitě nebudete mít nouzi o kvalitní zdroje pro svoje projekty/práce. Ale jak časem poznáte, nebudete mít zároveň čas se všemu pečlivě věnovat, natožpak přečíst všechny vytoužené publikace.

Největší opruz zimního semestru. Pro průmyslováky to bude z valné většiny opakování (a nebo taky ne, kdo si to má po těch letech všechno pamatovat), pro gymploidy to asi nebude nic příjemného. Pod honosným názvem se neskrývá nic jiného, než obyčejná elektrotechnika – počítání odporů, napětí, transfigurace, zjednodušování obvodů, Theveninova věta atp.

Půlsemestrální písemka byla jednoduchá, ale bylo třeba si na ní projít a hlavně samostatně vypočítat různé typické příklady – kdo tohle udělal, snadno získal plný počet (20b).

Projekt

Dále bylo třeba vypracovat projekt, který spočíval ve vypočítání a namodelování řešení daných příkladů do počítače a z toho všeho vyrobit úhledný protokol. Příklady byly triviální ve smyslu náročnosti, ale šílené v ohledu pracnosti. Jenom dva dny jsem ty příklady počítal na papír a celý další den jsem dělal samotný protokol (výstupní formát PDF) – modeloval obvody (není nad to si vybrat program, který neumí rotovat objekt – musel jsem si proto kreslit vlastní značky pro rezistor zapojený „pod úhlem 45°“ – a taky neobsahuje objekt pro zdroj napětí) používajíce program IDA, který na podobné účely snad radši ani nedoporučuji. V předmětu není zápočet.

Tento předmět byl velikým překvapením pro všechny. Látka, která se zde probírá, je daleko mimo všechno, s čím jste se doposavad setkali. Samotná látka není těžká, ale je bezpodmínečně nutné naučit se veškerou používanou terminologii – pokud to zvládnete, tak zjistíte, že probírané věci nejsou tak složité a že je vlastně intuitivně znáte — jsou však zapsané neprostupnou formou exaktní matematiky.

Během semestru se konají numerická cvičení, na která se vyplatí chodit — pokud máte dobrého cvičícího — a tou naše Alenka nepochybně byla. Její hezký úsměv a rozkošný měkký ruský přízvuk (pochází z Běloruska) a vynikající znalost matematiky z ní pravděpodobně udělali terč chlípných představ mnohých FIŤáků.

Probírá se jazyk symbolických instrukcí (Assembly Language) a název předmětu je jeho nejasná počeštěná verze. Dále se budete věnovat obecně tomu, jak počítač „chrastí přímo na procesoru. Ale je třeba uvést, že pracovat budete zásadně v 16b režimu na procesorech Intel (a používat překladač NASM). Je tomu tak proto, že aktuální procesory, které již pracují ve 32b/64b režimu, už mají spoustu „vychytávek“ navíc, které zastiňují pravou podstatu fungování. Principy se však nemění.

Cvičení

V průběhu semestru se konají cvičení, na která sice nemusíte chodit, ale lze na nich získat až 20b. Pokud se na cvičení připravíte, není zase až tak obtížné získat plný počet bodů. Velice důležitým prvkem ovlivňujícím vaše hodnocení je však i cvičící (a to nejen v tomto předmětu, ale obecně ve všech předmětech). Já měl to „štěstí, že jsem si zaregistroval cvičení u jednoho z nejdrsnějších, který si navíc hrozně rád dělal srandu z našich slovenských bratrů. Pro příklad uvedu několik ukázek, s čím se také na VŠ můžete setkat.

Poslední zářijový den tohoto roku se mi splnil dlouho toužený sen. Do Česka totiž zavítal jeden z mých idolů – Dylan Moran. Měl již tři představení v květnu, o nichž jsem se bohužel dozvěděl až pozdě – lístky zmizely během několika minut. Jaké pak bylo moje potěšení, když jsem zjistil, že se sem Dylan odhodlá znovu. Neprozřetelně jsem však nechal nákup lístků až na večer (prodej začínal v poledne) a stala se mi ta samá situace jako předtím – lístky byly pryč! Nemůžu říct, že bych na to reagoval stoickým klidem. Nicméně, měl jsem štěstí – o tři dny později jsem náhodou zabrousil zpět na nabídku lístků a nemohl jsem uvěřit svým očím. Svítily tam dva volné lístky, dokonce v přízemí. Najednou jsem měl stejný pocit, asi jako když vám najede lajna do hlavy – rozšířené zorničky, rychlé pohyby, klik, klik, klik a náhlá vlna euforie, když byly lístky konečně moje.

Opět pro účely projektu z IFJ jsem sepsal úplné minimum potřebné pro práci s Doxygenem. Popisuji styl JavaDoc, ale samozřejmě neexistuje jediný, jen mi přišel nejpříjemnější. JavaDoc určuje pouze syntaxi pro příkazy Doxygenu, ostatní „stylistické prvky“, jako třeba jestli funkce komentovat u její deklarace či definice, nebo jak komentovat složky struktur jsou již mé vlastní konvence. Nic vám samozřejmě nebrání zavést vlastní.

Pro účely IFJ projektu jsem sepsal krátký úvod do používání Gitu, což je jeden z nejpoužívanějších systémů na správu verzí.

Čeští hudební interpreti mě většinou moc neoslovují, ale jednu nejoblíbenější českou kapelu přeci jenom mám. A tou je Sto Zvířat. Svojí kombinací inteligentních zábavných textů, příjemných melodií a lehce zakouřeného altu hlavní zpěvačky Jany si mě získali už před několika lety.

Pokud jste byli návštěvníky nejrůznějších hudebních festivalů či Majálesů v posledních letech, je veliká pravděpodobnost, že tam hráli právě oni. Ale nejsou to pouze festivaly, kde účinkují — právě naopak — koncertují v klubech po celé České republice, jen za minulý rok odehráli 101 koncertů, což už je slušná porcička. Potkal jsem je již v létě na SázavaFestu, kde měli dokonce 4 koncerty, protože usilovali o nějaký český rekord (který se jim nakonec podařilo získat). A nyní jsem je potkal na Flédě, což je místo známé snad všem hudebním fanouškům z Brna a okolí.

Před týdnem se ulice pod Špilberkem ve večerních hodinách zaplnily zástupy lidí. Starší by si mohli pomyslet, že se vrátil listopad 1989. Ale nemohli by se mýlit více — dnešní mladou generaci by do ulic jen těžko vytáhli kvůli nespokojenosti se systémem (když nepočítáme protest proti VŠ reformě). Mladí tu noc totiž vytáhli za zábavou a přátelskou rivalitou — zápasem v hokeji mezi dvěma největšími vysokými školami v Brně — Vysokým učením technickým v Brně a Masarykovou univerzitou.

Ze současně žijících hudebních interpretů je pro mě Bruce Springsteen jednoznačným číslem jedna — a nebojím se říct, že i celosvětově se řadí k předním stálicím. Vždyť Bruce je prakticky podobou moderního rock‘n‘rollu — i když těžko bychom hledali umělce, který tak často kombinuje nejrůznější hudební styly, zachovávajíc si při tom svůj charakteristický otisk. A když k tomu připočteme i vynikající doprovodnou kapelu E Street Band (která bez diskuze patří mezi nejlepší na světě), dostáváme takřka nebeskou kombinaci.

Jaké pak bylo moje nadšení, když jsem zjistil, že i já ho budu moci konečně zažít — jeho koncerty jsou legendární a je to vždy jedna veliká show. Můj den D tak byl 11.7.2012.

Cesta do Prahy proběhla v klidu, jen jsem si znovu připomněl, jak velké to město vlastně je a utvrdil se v názoru, že Brno je opravdu pouze největší moravská vesnice (a v něčem je to i výhoda). Koncert byl v Synot Tip Aréně (Eden) a zácpa byla, kromě typických míst (jako je Jižní spojka, která se nás naštěstí netýkala), cca 2km před stadionem — zdržení cca 30 minut.

Všechny projekty v jednom archivu. ITY projekty (1.8 MiB)

Druhý projekt zaměřený na hash tabulku. Přiloženy jsou kromě zdrojáků i nejčastější chyby a zadání. IJC proj2 (56.1 KiB)

První projekt na bitové operace. Při spouštění si nezapomeňte dostatečně zvětšit velikost zásobníku (20000 kB bude stačit). IJC Proj1 (447.1 KiB)

Synchronizační problém čtenář-písař.

Bash skript pro regresní testování.

První a jediný projekt do tohoto předmětu, soubor fsm.vhd.